Klíč se tímto dvojalbem k posluchačům vrací po téměř deseti letech od doby, kdy skupina přestala koncertovat. DvojCD je nazváno stejně, jako jedna ze starších písní skupiny – "" (tento název - podle slov Jardy Mariana - příznačně vystihuje skutečnost, že jak od roku 1982, kdy skupina Klíč poprvé veřejně vystoupila, tak i od 20. prosince roku 2002, kdy tradičním vánočním koncertem v pražském Divadle Za plotem definitivně ukončila svoji činnost, uplynula už opravdu velmi dlouhá doba).
Pavla a Jarda Marianovi
foto: Jiří Šámal st.
Ovšem Jarda Marian současně přiznává, že on i další bývalí muzikanti ze skupiny Klíč měli velkou radost, když jim letos vydavatelství Universal Music nabídlo možnost po letech znovu vydat jejich "staré" písničky – a navíc v rozsahu, který je značně velkorysý. A tak se na tomto novém dvojCD nachází celkem 50 převážně autorských písní skupiny Klíč – a kromě všech skladeb z prvních tří dnes už vlastně archivních alb z let 1993-1997 (, a ) je zde navíc zařazeno i pět bonusových písní, které na komerčních CD nebyly dosud nikdy uvedeny (např. tři písničky, které Klíč natočil už v roce 1986 pro firmu Supraphon a které pak následně vyšly na tehdy ještě vinylových SP deskách, ale například i zcela "neklíčovský" trampský evergreen Mikiho Ryvoly Země tří sluncí, který Klíč v jejich vlastním aranžmá nahrál v roce 1995, nebo nahrávka písně To není nikde psáno, která byla dlouhá léta závěrečným přídavkem na koncertech Klíče a pro vydání na CD vlastně ani nebyla určena).
A k novému dvojalbu ještě jedna "technická" poznámka - všechny skladby na dvojCD jsou sice původní (ještě "analogově" pořízené) nahrávky, ale všechny prošly před vydáním na tomto dvojalbu pečlivým a technicky velmi náročným "autorským" remasteringem, který ve svém nahrávacím studiu provedl jejich většinový autor, aranžér i interpret Jarda Marian.
Písně byly – díky dnes dostupným digitálním technologiím – zvukově výrazně pročištěny (především skladby z prvního alba z roku 1993) a upraveny tak, aby se co nejvíce přiblížily současným zvukovým standardům. A navíc - do původního záznamu některých písní bylo dodatečně i něco přidáno – tu a tam je dotočen zvuk hudebních nástrojů, které v době, kdy původní nahrávky vznikaly, ještě neměl Klíč k dispozici (krumhorn, šalmaj, kornamusa …), a v několika případech byly doplněny - a tím i zvukově obohaceny – i původni pěvecké výkony kapely. A sluší se dodat, že všechny provedené úpravy nahrávkám značně prospěly a výsledek zní až překvapivě dobře.
A ačkoli je mezi námi mnoho takových, kteří by s velkou radostí uvítali, kdyby Klíč začal znovu koncertovat, musíme, bohužel, citovat slova Jardy Mariana, který je pevně přesvědčen o tom, že k obnovení koncertní činnosti skupiny Klíč už opravdu nedojde. Ale možná mnohé potěší alespoň zpráva o tom, že - na základě opakujících se proseb ze strany pořadatelů i diváků - se Jarda s jeho ženou Pavlou Marianovou (tedy pouze ve velmi komorním obsazení) v poslední době na koncertní pódia s původními písničkami skupiny Klíč občas vracejí a tak máme možnost jejich "historizující" tvorbu si opět "živě" poslechnout.
.