Před šesti lety vyšel v časopisu Reflex rozhovor hudebního publicisty Petra Korála s Vladimírem Mertou. Z většiny odpovědí Vladimíra Merty vyznívala podobná trpkost jako ze slov Karla Kryla po jeho návratu v roce 1989. Přiznám se, že jsem zpočátku v případě obou zmíněných písničkářů jejich trpkost tak trochu nechápal. Nyní se oběma dodatečně omlouvám. Ona trpkost nebyla způsobena nějakou uraženou ješitností, ale zklamáním. Zklamáním z druhé strany získané svobody, která je svobodou nejen pro poctivé a nadané tvůrce, ale i pro podvodníky a lháře, bývalé i současné.

Vladimír Merta patří k několika vyvoleným, kterým je dáno mnoho umu a řemesel. Jeho písňové texty reflektují pocity, které jsou u většiny z nás někde zasuty u dna a při poslechu Mertových písní najednou pozvolna vyplují na povrch a osloví ty, kteří naslouchají. Někdy texty jen létají mezi nebem a zemí jako pestrý motýl a nezbývá, než se dívat a mít tisíce pocitů. Merta je nezvalovským kouzelníkem se slovy, s metaforami a přitom si vyhrává s melodií, přidává tóny a zvuky, vše doprovázeno perfektním ovládáním nástroje, ať je to kytara či loutna.

Nakladatelství Galén patří k těm, kteří si k „běžnému chodu podniku“, což je zdravotnická literatura, přidají onu pověstnou třešeň na dortu. Jednou z takových třešní je vydání dvoualba Vladimír Merta Live. V červnu 1988 v Malostranské Besedě byly zásluhou zvukaře Petra Mayera nahrány a poté především zásluhou Ladislava Kantora ze skupiny C&K Vocal vydány desky - LP. V té době se dávno ještě necinkalo klíči a Ladislav Kantor musel vynaložit u vydavatelství Panton mnoho diplomacie a schopnosti vyjednávat. Na obě LP se samozřejmě, zejména díky kapacitě desky nedostaly všechny nahrané skladby. Výsledkem snažení ředitele Galénu pana doktora Lubomíra Houdka a dalších spolupracovníků je dvoualbum obsahující ve srovnání s oběma LP i osm bonusů, skladeb, které na zmíněných LP deskách nejsou. Remastering a mastering měl na starosti Petr Mayer a design Joska a Kateřina Skalníkovi.

Dne 18. října 2010 proběhl křest dvoualba - kde jinde než v Malostranské Besedě. Vladimír Merta zpíval jak písně z dvoualba, tak samozřejmě i další, protože výběr z jeho tvorby je v podstatě nepřeberný. Tak vedle úvodní Kocoviny z desky zněly postupně i další klenoty jako například Intuice ženy nebo Svatá válka. Ke každému křtu patří hosté. Tím hlavním byla skupina C&K Vocal. Tato skupina slavila loňského roku 40 let. Řadím ji mezi vynikající solitéry mezi vokálními soubory. Skupinou prošla řada jmen, namátkou jmenuji zejména Luboše Pospíšila či Jiřího Šlupku Svěráka. V současné sestavě účinkují z té původní jen Ladislav Kantor, Jiří Cerha a Helena Arnetová, dosud nedoceněný vynikající alt. U sólové desky Heleny Arnetové Všechno nebo nic z roku 1987 jsem téměř nedýchal. Dalšími členy skupiny v současnosti jsou Zuzana Hanzlová, Hana Horká, známá ze skupiny Asonance a Michal Pleskot. Ladislav Kantor, který ten večer mluveným slovem doplňoval spojovací text Vladimíra Merty mezi jednotlivými písněmi, připomenul spolupráci C&K Vocal s Vladimírem Mertou počátkem sedmdesátých let minulého století v divadle Ateliér a zmínil se i o historii vzniku dvou LP. Vladimíra Mertu doprovodil C&K Vocal ve dvou stěžejních skladbách dvoualba, tj. v písni Kecy a Praha magická. Tu první z obou jmenovaných zpíval Merta statisícům posluchačů na Václavském náměstí v listopadu 1989. Vladimír Merta připomněl i nedávno zesnulého Jiřího Křižana historkou, jak společným zpěvem valašské písně zklidnili atmosféru rodícího se Občanského fóra. Jo, kde jsou ty časy? Na dvoualbu jsou i dvě zhudebněné básně Viktora Dyka - Plíží se večery a Kupředu. Tyto básně složené jedním z našich nejlepších, a s výjimkou stále hraného Krysaře, v podstatě zapomenutého básníka a také politika jsou staré sto let, ale působí tak, jako kdyby byly napsány dnes. Píseň Kupředu zazpívala s doprovodem Mertovy kytary Helena Arnetová: „Kupředu jdeme, jen – li vhodná chvíle, vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět, při kterémkoli tak nás vidím díle. Ne zlí, ne dobří. Tak něco uprostřed.“ Druhým hostem po přestávce byl britský bluesman žijící v Praze - Justin Lavash. Byla to velmi dobrá volba, o čemž svědčil bouřlivý potlesk vyprodaného sálu. Křest desky měl na starosti „hlavní pachatel“ dvoualba pan doktor Houdek. Ladislav Kantor řekl, že kniha patří do knihovny, deska do přehrávače a alkohol do úst. Proto nebyla deska polita ani symbolicky. Je dobré, že osobnost Vladimíra Merty, jednoho z největších umělců současnosti, byla takto připomenuta. Nemáme tolik lidí, ale jak napsal Viktor Dyk - raději jsme „něco uprostřed“, či ještě raději dole.