Tri na pátou aneb jak se semifinálove Notovalo pod Vyšehradem!

14.04.2005 Tri na pátou aneb jak se semifinálove Notovalo pod Vyšehradem! (Lukáš Vořech Pokorný)

Klíčem odemknutá osnova dala v přijemném jarním večeru šanci dvěma písničkářům a jednomu hudebnímu tělesu si zahrát a tím i rozehnat noty pod bránou do české historie. Pod Vyšehradem v Trojické se na třetím semifinálovém večeru |Notování| sešli Terezka Terčová, My3.avi a člen píničkářského spolku Krychle Petr Sedláček, aby mezi sebou bojovali o postup do finále této hudební soutěže.

Sál v Trojické zel poněkud prázdnotou. Pravidelní folkoví diváci si protentokrát vybrali konkurenční koncert, a nebo je možná zaujal některý z televizních pořádů. Ať tak nebo onak, na folk hraný na břehu u Vltavy přišel jen málokdo. Tak Terezka Terčová hrála spíše pro své hudební kolegy. Je to velmi zvláštní doména písničkářek, že opravdu umějí zpívat a dokonale se v této drobnosti dokáží vyžívat.

Dlouhé tóny, melodie propadající se do hlubin pekla, aby byla vzápětí vymrštěna do nebezkých výšin, kde my, diváci, chyceni do oné emociální pasti musíme, pokud jsme alespoň trochu emapatičtí, se zpěvačkou souznít. Má to však i stinnou stránku, onu věčně odvrácenou stranu Měsíce. Musel bych Terezu Terčovou slyšet vícekrát, nebo si pořídit její nahrávku, abych věděl o čem zpívá. Text podaný tímto líbezně romantickým způsobem se totiž stává naprosto nepodstatnou součástí písně a kdyby tam zpívala jen "lalala", mělo by to na mne asi stejný účinek.

Na My3.avi mám během posledního půlroku nějak moc štěstí. Poznal jsem je loni v listopadu na Klamovce, kde hostovali loňskému vítězi Notování, kapele Šantré a uznávám, že svým komediálním výstupem hostitele tvrdě předčili. My3.avi do sebe mísí několik žánrů. Nikoliv v jedné písni, ale každá jest střípkem ulomeným z jiné části uměleckého koláče. V první hrané Spadnul jsem do vody utvořili nový přístup k lidové tvorbě. V kůži Oldřicha Nového i v Nataše ve stylu prvé půle minulého století se nese mlžný opar stále téhož. A trampsky laděný Kovboj Joe i cikánský ukolébavý Černý půlměsíc "jakbysmet". A to "ono" jest patrné i mimo pódium. Tahle rozšířená trojice (je jich pět a někdy i šest) jsou totiž pěkná kvítka. Tak jim kvete jarní louka gagů a vtipů na zubním kartáčku, kterým simulují cimbál, nebo v jednotónových sólech tak mistrovsky zahraných, že publikum nadšeně tleská. Z jednoho úhlu by se mohlo zdát, že se ještě hledají, ale v opaku jsem našel pravdu. Je to humor postavený na hranu vkusu a kýče bilancovaný ve vratké poloze, z níž padá zatím jen do zábavy a tím i do úsměvů roztažených na tvářích jejich fanoušků.

Se svou kytarou Anežkou II. se na scéně objevil interpret, který u mne dostál známé klauzuli, že nejlepší má přijít na závěr. Petr Sedláček má v sobě melodičnost a lehký přístup písničkářek, ale text dominuje nad hudbou natolik, aby ji ještě nevytlačil a přece zůstal viset v myšlenkách diváka. Ona citlivost dává některým vybraným jedincům schopnopst vidět mnohdy neviděné a udělat u obyčejných věcí onen malý krůček, který třeba i z písně o ženské kráse může udělat originál naprosto úderný a nezaměnitelný. Tak píseň Můj kamarád Antonín, co se ve skutečnosti jmenuje Chtěl bych jednou namalovat akt musela vyhrát

Petr Sedláček na ilustr. snímku s Tomášem Gregorem

foto: Vít Školník Urban ©

celé divácké hlasování. Kdo kdy dokázal namalovat z not ženské tělo? Snad by se někdo našel! Petrovo charisma na tisícátou umocňuje jeho šeptavý hlas, který se těžko zaměňuje a to je mnohdy pro muzikanta víc, než pět oktáv zavěšených na hlasivkách. Neboť na zpěváka bez výrazu, byť sebelepšího, se lehce zapomene. A do toho to krásné blues, styl pro mne nedávno objevený, dávající možnost rozvinout každou emoci.

Po přestávce však přišlo ještě něco nečekaného a možná lepšího, alespoň pro mne, jakožto člověka zabývajícího se šamanismem, určitě! Kvarteto bubeníků rozjelo svou šou. Muggee už prý jednou v Trojické hráli a úspěch byl zaručen. Zejména pak u nedobrovolných posluchačů v obytné části domu a ti prý na koncert pozvali i kamarády z blízké policejní stanice. Mugee bubnovali a i přes tvrzení, že hrají k tanci, se nikdo nezvedl. Za to já měl touhu se přidat a vyvolat ze svých hlasivek nově naučený pěvecký prvek zvaný alikvótní zpěv. A že to ještě neumím, tak jsem mlčel a radši zavřel oči a poslouchal každý úder, dozvuk a nechal sebou pronikat tu tichou basovou melodii, která vznikne tam, kde se člověk přestane soustředit jen na údery rukou do kůže.

A jak to celé dopadlo? Maličko se nám to zamotalo. Porota přehodila hodnocení na diváky. A já se nedivím. Měli to poněkud složité. Jenže diváci jim to neulehčili. Na prvním místě umístili Petra Sedláčka s My3.avi a na druhém nechali Terezu Terčovou. U písní to dopadlo podobně. První skončila Sedláčkova výše zmiňovaná malovačka aktů (Chtěl bych jednou namalovat akt) a druhé až čtvrté místo se shodným počtem bodů vydobili My3.avi s Kůží Oldřicha Nového a Terezčina píseň Město v kalužích s Jessie od J. Baezové. Ale to vám o postupech ještě nic neříká, viďte? Je to vlastně jednoduché. Neboť soutěžily jen tři subjekty (Narcis se pro zdravotní problémy jejich kytaristy omluvil), tak výjimečně do finále postoupili tři soutěžící.

Na finále se můžete těšit za měsíc 5. května opět v Trojické, kde odborná porota, i ta mnohdy muzikanty ceněná jako odbornější divácká, rozhodne o hlavním vítězi. A jako lákadlo použiji pozvání na koncert loňského vítěze, tria Šantré.

A doufejme, že nejen na přídavky přijdou i kolegové v černých mundúrech s obušky. Však už jen pro poslech muziky a ne za účelem nadávání na hlasité africké bubny, jako i pro tento krásný jarní houslovým klíčem odemčený a málem pendrekem uzavřený večer.

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Leoš - Re: Tři na pátou aneb jak se semifinálově Notovalo

|194.228.11.xxx |14.04.2005 08:45:00

Prosím o vysvetlení vety "Je to velmi zvláštní doména písnickárek, že opravdu umejí zpívat a dokonale se v této drobnosti umejí vyžívat". Vzápetí ovšem píšete, že T.T. muže klidne zpívat jen "lalala".
Opravdu se domníváte, že "humor na hranici vkusu a kýce" je BILANCOVANÝ ve vratké poloze?

))
Celkove soudím, že méne by bylo více, totiž méne snahy o co nejnevšednejší formu vyjádrení by prineslo více srozumitelnosti

Odpovědět

Tomáš Pohl - Re: Re: Tři na pátou aneb jak se semifinálově Noto

|80.188.224.xxx |14.04.2005 09:28:00

Milé Notování, moc me mrzí, že jsem tam tentokrát nebyl, protože tam mám nejen "vysezenou" židli, ale chodím tam moc rád. Je to festival bez krecí, v pohode a ti, co jdou do finále jsou výborní. Ac neprítomen, držel jsem palce všem trem ( držel bych ho i Narcisu, který se mi taky líbil). Takže 5. kvetna se moc teším, bude to krásný nervák

Odpovědět

Cimbura - Re: Tři na pátou aneb jak se semifinálově Notovalo

|160.218.43.xxx |15.04.2005 10:23:00

Abych tak pravdu rekl, nevadí mi, když interpret disponující bohatým hlasovým rejstríkem predvede co s ním dokáže. Udelá-li to hezky, rád si ho poslechnu víckrát a texty tak objevuji dodatecne, nekdy i mimodek. Jsou-li dobré, jako u Terezy Tercové, mám z nich radost. Nekolikrát poslouchat "lalala" bych urcite nesnesl! Zlato v hrdle ale není naštestí dáno každému. Kdyby tomu tak bylo, prišli bychom tak o celou škálu písní výrazne postavených na souznení melodie s textem. Od moudrých, pres zadumané až po srandicky typu My3.avi. Nemluve o tom, že by bylo odporné, kdyby Petr Sedlácek zpíval jako Terezka...
Co se týce postupu ze tretího, nejvyrovnanejšího semifinále, rád bych podekoval divákum: po nejednoduchém rokování se poradatelská rada sjednotila na svém vítezi, Tereze Tercové. A taky na tom, že nechat vypadnout kohokoliv z dalších dvou soutežících bude hrích. Pomer diváckého hlasování secteného po naší porade - Petr 19 bodu, My3.avi 19 bodu a Terezka 18 bodu - nám dal za pravdu a hríchu zabránil: do finále postoupili, v souladu se soutežním rádem, soutežící obsadivší první místo u diváku (Sedlácek a My3.avi) a soutežící obsadivší první místo u poradatelské rady (Tercová). Dá se tedy ríci, že nám diváci hromsky pomohli, i když to ze scény, asi mojí vinou, možná vyznelo jinak...
A ješte neco: Martinu Rousovi, kapelníkovi Narcisu, preju za všecky, kterým jeho kapela v Trojické scházela, brzké uzdravení. Nebylo nás málo..

Odpovědět

Tomáš Zeno Václavík - Ehm...

|85.160.91.xxx |15.04.2005 15:11:00

... já jen, že písen Muj kamarád Antonín, co se ve skutecnosti jmenuje Chtel bych jednou namalovat akt, se ve skutecnosti jmenuje Chtel bych jednou napsat akt...

Kdyby Petr zpíval o své chuti malovat, nebylo by to vubec vtipné, ale naopak velice varující, nebot na poli výtvarného umení se výše jmenovaný prezentoval pouze jednou, když z propracovaného konceptuálního objektu Michala Rádla s názvem "Mumie" vytvoril svým vandalským kouskem prímo v galerii svuj vlastní, pokleslý, kýcovitý a vulgární objekt, který proslul jako "Mumie ležící, stojící"..

Odpovědět

Vořech - Děkuji za reakce:

|83.208.171.xxx |18.04.2005 19:36:00

V prvé rade Vám dekuji za reakce (i za tu milou, jež prišla jen do mé mailové schránky). Jsou jistým ukazatelem toho, co by se na forme mého psaní dalo ješte zmenit, ci upravit. Kritiku prijímám vždy otevrene, ale samozrejme ode mne necekejte, že ustoupím od svých vizí. Címž nechci ríct, že se nemužu zlepšit k obrazu Vašemu, že?!

Zprvu pohlédnu k Leošovým reakcím. Na Tvou prosbu mám jednoduchý lék: Nerekl jsem oním "lalala", že TT neumí zpívat. Ba naopak. Byl jsem jejím zpevem unešen, ale patrím k tem, pro než je duležitý v písnicce i text. Proste jsem chtel konstatovat, že mi unikl a že TT patrí k rade známých písnickárek, které mne dokáží dostat do stavu naprostého uklidnení a vyprázdení mysli - meditace. Tam pak už je text jen podvedomou soucástí.

A k MY3.avi. Ten, kdo si zahrává s kýcem (a bohužel jsem k nim patril, ci stále ješte patrím i já) se pro diváka vždy pohybuje ve vratké poloze. Není to hezké, pokud se kýc nesnažíš použít jako žert. A MY3.avi jsou komici. Nejak jim to proste funguje. A já se kloním na jejich stranu.

Jinak i já soudím, že svým clánkum uberu na obrazové metaforicnosti. Pak se vtom, jak je vidno, zamotávám, a obycejný ctenár má pak menší šanci pochopit pointu.

Pro Zena: Když se pojí malování s psaním písní a názvy se šmodrchají, jak tomu bylo na Notování, pak jsem já tento "akt" z preslechnutí jen posunul o kousek dál. Doufám, že príznivci Petra Sedlácka i Petr prijmou mou omluvu za tento slovní uzel.

Ješte jednou dekuji za Vaše názory. Je rozdíl mezi psaním pro své kamarády, kterí si své poznámky v duchu kritiky casto odpustí, a psaním pro lidi tam nekde venku. At už cekáte cokoliv, budu svuj, ale rád se nechám poucit

Odpovědět